Úvodní stránka » Srazy KPUC » Big 8 Party - Kajlovec 2016

Big 8 Party - Kajlovec 2016

   Kontakt:

   Dušan Gerecky - email: dusangerecky@volny.cz    Mob.:  +420 602 771 562

Jedna velká rodina


Big 8 Party, 9. - 11. září 2016, ATC Kajlovec, Hradec nad Moravicí

    Cestu na sraz mnoho z nás spojí s návštěvou nějakého zajímavého místa. My se na chvíli zastavujeme v olomoucké Veteran Areně. No, na chvíli... všichni víte, jak taková chvíle vypadá, takže vám určitě došlo, že pěkně kecám.
    Hned u brány Kajlovce nás vítá Štajgr, který mi prozrazuje, že pro nás mají s Jarkou na zítra překvapení. Jen tak tak se držím, abych z něj to tajemství nezačal lámat. Ale ne. Doba, kdy jsem slídil ve skříních a hledal vánoční dárky je dávno pryč, takže nebudu jako malé děcko a nechám se překvapit. Stejně, jako vloni, jsme dovezli kontraband přes 50 litrů burčáku. Stavíme ho vedle sudů s pivem a hned přemýšlím, jak dlouho ty hektolitry asi vydrží. Počítám, že většina padne za vlast do časných ranních hodin, akorát to někdo bude muset pít i za mě, protože chci být čerstvý na nějaké to noční focení. Tyto úvahy mi přeruší nezaměnitelný zvuk dieselu. Cummins je prostě Cummins a takový zvuk se nedá s ničím splést, takže je jasné, že jede Lukáš s Freightlinerem a za ním zbytek party. Pozdě odpoledne se začíná kouřit z grilu, kapela ExFire obsazuje pódium a Beer Party je v plném proudu.
    V sobotu časně ráno vstávám a jdu fotit. Celý Kajlovec ještě spí a jediné, co se hýbe, jsou kapky rosy stékající po karoseriích. Až po dlouhé době se začínají otevírat dveře od chat a karavanů a několik rozespalých očí na mě nevěřícně zírá, že jsem vzhůru tak brzy. Zanedlouho zaburácí první vé osmička a hned za ní další. Začínají se sjíždět jak staré známé kousky, tak i novinky. Šálí mě zrak, nebo vidím dobře? Na Kajlovec přijel Don Corleone s chotí. Nebo jsou to Sopranovi? Kdepak. Je to Štajgr s Jarkou a jejich překvapení. Stylově oblečení a příjemně se usmívají. Nemám z toho dobrý pocit, avšak samopal a pohled do kufru Lincolnu na černý pytel, lopatu od hlíny a botu (kterému chudákovi asi patřila?) mi radí, abych se usmíval taky. Co kdybych se náhodou zamračil a zítra spal s rybami v betonových botách.
    Po poledni je čas na spanilou jízdu, která má již po několikáté cíl v HeiParku. Dlouhý plechový had se kroutí po silnicích mezi poli, občas zmizí pod hustými stromy, aby se zase vynořil na volném prostranství. Z ptačí perspektivy to musí být úžasný pohled. Díky perfektní organizaci policie se po půl hodině plavné jízdy dostáváme do cíle. Na první pohled to vypadá, že se sem všichni nevejdeme, ale parkovací plochy jsou dost velké. Menší parkoviště je vyhrazeno pro výběr těch nejzajímavějších modelů. Návštěvníci HeiParku nás netrpělivě očekávají a jen co zaparkujeme, vrhají se k autům a jejich majitelům, aby se dozvěděli nějaké informace a zajímavosti. „To není možný. Rok 1974 a má to posilovač řízení, posilovač brzd, automat, klimatizace, sedadla v elektrice, okna na elektriku... no mě snad odvezou!“ Jejich komentáře mi budou v hlavě znít ještě dlouho.
    Na atrakcích je plno, největší oblibě se tradičně těší bobová dráha. Letos nejedu, jen se dívám na ostatní, jak si užívají jízdu, nebo škodolibě sleduji vyděšené výrazy těch, co nepočítali s tím, že to pojede tak rychle. Strýček Sam opět představuje svůj Velo-Ford-Trifid a ochotně vozí děti.
    Čas je však neúprosný, někdy letí rychleji, než bychom si přáli a musíme se vrátit zpátky. Po návratu na Kajlovec začíná odpolední program. Většina už ví, že se může těšit na pořádnou dávku muziky a oblíbenou tombolu, která spolu s Dušanovým moderováním dostává zcela jiný rozměr. Nejde ani tak o ceny, jako o to se dobře pobavit a atmosféra je vždy více, než pohodová. Jak před několika lety poznamenal při setkání kamarád, rodina se začíná scházet. A myslím, že je to pravda. Nezáleží na tom, kdo co dělá, nebo jaký je. Na srazech se z nás opravdu stává něco, jako rodina. Nemáte také takový pocit?

Text: David Lukl

Fotogalerie:

foto: David Lukl